Jedním z kritérií, které klient zvažuje při rozhodování o oslovení advokátní kanceláře, je cena nabízených právních služeb. Nemělo by jít však o kritérium jediné, a již vůbec ne o kritérium rozhodující. Jednání klienta, jenž licituje o výši ceny za poskytované právní služby, resp. jednání, kterým se snaží vyvolat tzv. „cenovou válku“ mezi poskytovateli právních služeb a poté ji využít ve svůj prospěch, může být často pro něj samotného v konečném důsledku kontraproduktivní. Zde více než kde jinde platí stará římská zásada: "Ad impossibilia nemo tenetur" (Nikdo /tedy ani advokát/ nemůže být nucen k nemožnostem).
Zkušení advokáti vědí, že "úspora" dosažená nevyhledáním odborné právní pomoci, tedy služeb advokáta, spoléháním se na obecné právní vzory, zainteresováním tzv. "právních poraden typu občanských sdružení" či pokoutného "poskytovatele právních služeb" a včasným neuplatněním práva ve svém konečném důsledku může znamenat finanční i jinou ztrátu v blízké či vzdálenější budoucnosti. Advokáti jsou navíc povinně pojištěni pro případ odpovědnosti za škodu - viz. profesní pojištění advokátů. V dnešní době je již samozřejmé, že se člověk svěří do rukou zkušeného lékaře, pokud se jedná o jeho zdraví. V právních kauzách je tomu často bohužel opačně. Advokáti se tak setkávají s případy, kdy je již mnohdy pozdě na účinnou právní pomoc.
Již staří Římané věděli, že "Ignorantia juris nocet, neminem excusat" (neznalost práva škodí, nikoho neomlouvá), "Vigilantibus iura" (práva patří bdělým). Jinými slovy, stát je schopen svými zákony pouze stanovit rámec pro uplatňování práv a povinností jednotlivých fyzických a právnických osob, ovšem je čistě na těchto osobách, zda tato svá práva budou účinně hájit a řádně zajišťovat prostřednictvím advokátní kanceláře za přiměřenou odměnu.
